Okna se hřměním hromů chvějí,
černá obloha je zjizvena,
stromy se k sobě s šeptem naklánějí,
její duše byla pohřbena.
Zoufalý pohled blesk osvítil,
světlo,které vůbec nic neznamená.
Kéž by někdo paprsek naděje rozsvítil,
aby šla vrátit věc,jež se vrátit nedá.
Brána mrtvých byla za ním uzavřena,
ona je však ve světě živých,
žal ji věčně sráží na kolena
a pronásleduje ji touha jít za ním.
Trhla sebou,když hlasitě zahřmělo,
začala hořce vzlykat,
ví,že smrt si přijde pro každého,
ale on by vedle ní mohl ještě dýchat.
Jde se vykoupat,avšak bere nůž sebou,
na papír začne roztřeseně psát
svá poslední slova v dopise na rozloučenou:
Promiňte,ale já už prostě nemůžu dál…
černá obloha je zjizvena,
stromy se k sobě s šeptem naklánějí,
její duše byla pohřbena.
Zoufalý pohled blesk osvítil,
světlo,které vůbec nic neznamená.
Kéž by někdo paprsek naděje rozsvítil,
aby šla vrátit věc,jež se vrátit nedá.
Brána mrtvých byla za ním uzavřena,
ona je však ve světě živých,
žal ji věčně sráží na kolena
a pronásleduje ji touha jít za ním.
Trhla sebou,když hlasitě zahřmělo,
začala hořce vzlykat,
ví,že smrt si přijde pro každého,
ale on by vedle ní mohl ještě dýchat.
Jde se vykoupat,avšak bere nůž sebou,
na papír začne roztřeseně psát
svá poslední slova v dopise na rozloučenou:
Promiňte,ale já už prostě nemůžu dál…
