Proč máme strach?
Co je strach?
Řada lidí hovoří o tom, že mají strach, ale když se jich zeptáte, čeho se bojí, neumí to popsat. Říkají, že mají nepříjemný pocit, napětí, úzkost. Je však třeba rozlišit strach a úzkost.
Úzkost je pocit spojený s neurčitými obavami. Člověk cítí jakési napětí, tíhu na prsou.
Strach je také nepříjemný pocit, ale je spojený se zcela určitou obavou z něčeho. Tyto pocity mít člověk musí, protože mu pomáhají přežít. Jsou součástí pudu sebezáchovy. Strach i úzkost postihuje lidi také v dobách klidu, ale v dobách bouřlivých se objevuje ve zvýšené míře. Strach a úzkost mohou být prospěšné a chránit nás. Jsme-li ve stresu a v napětí, pak podáváme vyšší výkony, rychleji se rozhodujeme. Ale v okamžiku, kdy strach překročí určitou míru, nastává problém. Někteří lidé mohou mít takový strach, že místo útěku zůstanou stát jako solný sloup.
Jak strach vzniká?
Existuje řada různých teorií vzniku úzkosti a strachu. Víme, že se jedná o složitý chemický proces v mozku. Úzkostná reakce může být vyvolána velmi obecnou příčinou, ale zrovna tak konkrétní věcí. Například když nám zemře někdo blízký, uvědomíme si reálnost smrti. Některé úzkostné stavy vznikají už jen při myšlence na nějakou určitou situaci a přitom k ní nemusí vůbec dojít.
Z čeho máme strach?
Za každým strachem se skrývá ohrožení. Mladí lidé mají nejrůznější obavy: strach ze selhání, z násilí, z odmítnutí, ze zklamání... Všechny tyto situace mají jedno společné, jednotlivec se cítí nejistý, situaci nemá pod kontrolou. Lidé se bojí toho, čemu nerozumí, s čím nemají zkušenost. V okamžiku, kdy si lidé na novou situaci zvyknou, zmírní se i obavy, strach a úzkost.
Je strach nemoc?
Ne vždy. Strach má totiž i užitečnou funkci. Je to varovný signál, který vyvolává aktivity směřující k odstranění nebezpečí. Pouze 10% obyvatelstva trpí takovými úzkostnými stavy, které je třeba léčit. Některé lidi postihuje strach v takové míře, že nevycházejí z bytu.
Co se s námi děje?
Strach vyvolává pocit stísněnosti. Lidé si připadají nejistí a mohou mít pocit ohrožení. Téměř vždy lidé popisují silné vnitřní napětí, pocení, bušení srdce, zrychlené dýchání, zvýší se jim krevní tlak, cítí tlak v okolí žaludku, mohou mít pocit na zvracení, bolí je hlava, pocit svírání na hrudi a pocit že se dusí, někteří jsou neklidní, chodí, křičí, ale mohou se dostavit i stavy pláče, stavy, kdy nemohou promluvit ani slovo nebo se zcela přestanou hýbat. Záleží na příčině i na nátuře člověka. Tyto tělesné pocity jsou nepříjemné a nemají žádnou jinou příčinu než duševní.
