Sebevražda: Co musíte vědět
Přestože se o sebevraždách moc nemluví, uvádí se, že dobrovolně odejde ze světa každý 66 člověk. Sebevraždou ukončí svůj život víc lidí, než se zabije při dopravních nehodách, dokonce je nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. Provést ji znamená utéct před problémy, ale současně i překonat pud sebezáchovy, strach z bolesti a strach z neznáma.
Sebevražda: Co musíte vědět
Přestože se o sebevraždách moc nemluví, uvádí se, že dobrovolně odejde ze světa každý 66 člověk. Sebevraždou ukončí svůj život víc lidí, než se zabije při dopravních nehodách, dokonce je nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. Provést ji znamená utéct před problémy, ale současně i překonat pud sebezáchovy, strach z bolesti a strach z neznáma.
Čísla a co byste mohli vědět
Sebevraždu často páchají lidé, kteří trpí depresemi, schizofrenií, určitým druhem závislosti, mají hraniční poruchu osobnosti, anorexii nebo bulimii a závažná tělesná onemocnění nebo měli závažné nemoci dva roky nazpět. 60% lidí, co mluví o sebevraždě, se opravdu pokusí zabít. Z 60% se oběsí, dalších 30% se rozhodne pro smrt střelnou zbraní, požitím jedovaté látky nebo skokem z výšky. Muži se zabíjí 45x častěji než ženy. Obvykle se to vysvětluje tím, že muži volí účinnější metody: raději se oběsí, než otráví. Ženy se spíše otráví, kde „hrozí“ záchrana vypumpováním žaludku. Volba „jemnějších“ prostředků k sebevraždě se vysvětluje, jako snaha žen vyhnout se posmrtnému zohavení těla. Proto je i velmi netypické, pokud žena volí střelnou zbraň, či jiný devastující způsob. Počet sebevražd s věkem narůstá, nejvíc je jich kolem 50 let života, poté se číslo zase lehce snižuje a druhý, menší vrchol je mezi 70–80 lety. Nejvíce sebevražd je v dubnu, nejméně v prosinci. V rámci dnů v týdnu se nejvíc sebevražd stane v pondělí a nejméně v sobotu. Polovina lidí páchajících sebevraždu má pouze základní vzdělání, na lidi s vysokoškolským vzděláním připadá jen 5% všech sebevražd.
Sebevraždy tvoří v České republice 1,5% všech úmrtí, to znamená 1600 lidí ročně. A to je jen špička ledovce: sebevražedných pokusů je 5x víc. Dlouhodobě se ale počet lidí páchajících sebevraždu snižuje – asi díky kvalitnějším antidepresivům a psychiatrické péčí.
Druhy sebevražd
Za jedinou pravou sebevraždu se někdy pokládá bilanční sebevražda, kdy se člověk rozhodne zabít, protože už nevidí důvod, proč zůstávat dál. Jde v podstatě o racionální rozhodnutí, které může být velmi dobře naplánované. V době mezi rozhodnutím a provedením mohou lidé cítit výraznou úlevu – našli řešení pro svůj problém.
Při impulzivní sebevraždě se lidé zabijí kvůli nějakému momentálnímu problému, který dočasně překryje vše ostatní. Když se podaří sebevraha zdržet, roste šance, že si to rozmyslí.
Předstíraná sebevražda je nástroj citového vydírání. Sebevrah se nechce zabít doopravdy a snaží se zajistit, aby byl včas nalezený. Přistoupit na jeho hru znamená zajistit mu výhru: proto se sebevrazi nutili podílet na úklidu po výplachu žaludku nebo se řezné rány zašívaly bez většího umrtvení.
Mezi sebevraždy se řadí i sebezabití. Člověk tím sice zabije sám sebe, ale nezamýšlel to: například když opilý spadne ze schodů.
Pöldingerův suicidální rozvoj
Lidé, kteří mají dlouhodobě pocit, že nedokáží překonat bolest, jasně uvažovat, dělat rozhodnutí, vidět alternativy, spát, jíst nebo pracovat, dostat se z deprese nebo uniknout smutku, představit si světlou budoucnost, sami sebe ocenit, mít situaci pod kontrolou a nestýkají se s lidmi, kteří o ně mají starost, mohou mít tendence spáchat sebevraždu.
Sebevražda začíná myšlenkami (život za nic nestojí), pokračuje tendencemi (něco si udělám), úvahami (jak se zabiju?) a končí rozhodnutím (oběsím se) a její realizací.
Když jde do tuhého, co byste měli vědět
Pokud uvidíte někoho, kdo se chystá spáchat sebevraždu, bylo by dobré zkusit:
Zachovat klid. Zavolat pomoc – policii (158, 112) nebo záchranku (155, 112)
Navázat s dotyčným kontakt - Udržet kontakt co nejdéle. Zapříst hovor na téma, které zajímá toho člověka. Vžít se do jeho situace
Nechat ho co nejvíc mluvit, lehce se dotazovat – „a co bylo dál?“, „co jste dělal potom, jak vám bylo?“
Pružně a reagovat – třeba když sebevrah řekne „Nemyslete si, že mi to rozmluvíte“, odpovědět: „To je v pohodě, jenom si chci poslechnout váš příběh.“
Projevovat mu pochopení – „to vás fakt muselo naštvat“, „to se vám nedivím“, „to bych snad sám ani nevydržel“.
Naopak je lepší vyhnout se:
Zbytečnému „vyšilování“ a dramatizování
Prvoplánově ho od sebevraždy odrazovat – „nedělejte to“
Moralizovat – „život jste si nedal, nemůžete si ho vzít“
Bagatelizovat starosti dotyčného – „to není tak strašné, to já…“, „…a kvůli tomu se chcete zabít?“
Uklidňovat stylem „zase bude líp“, „ráno moudřejší večera“
Provokovat výčitky svědomí – „Co vaše děti/manželka/rodina? Hrozně jim ublížíte.“
Povzbuzovat k dokonání sebevraždy – někdy to sice může odradit, ale tohle přísluší jen vyškoleným odborníkům, kteří poznají vhodnou situaci.
